2008

 

2008

Jak to všechno začalo?

Moje panička si v roce 1992 pořídila ke svému synovi (tehdy 2,5 roku) a dceři na cestě (-0.5 roku) fenku Malého Knírače Molly. Celou dobu co byla panička doma na mateřské, šlo vše super. Chodili společně na procházky, a i když byla Moly jako většina kníračů ostřejší a uštěkaný pejsek,  bylo jinak vše OK.

 

Problém nastal, až šla panička do práce, Molly nebyla zvyklá být doma sama a nudila se. Nedělala žádné velké škody. Byla precizní odstraňovač spodní části zipu u bundy. Zvládla jich i několik za den. Když jí je pak schovávali, tak aspoň doma kňučela a štěkala na celý dům. Ještě nějakou dobu to zkoušeli změnit, docela to i šlo, ale nakonec se ukázalo jako nejlepší řešení, že se Molly přestěhuje k rodičům pánečka. Bylo to ve stejném městě a pánečkova maminka šla do důchodu, takže bylo zase vše báječné. 

Molly se dožila ve zdraví krásného věku 16. let. Poslední půlrok už byla nemocná, měla bolesti a tak se rozhodli ji nechat utratit. Bylo to 8. 9. 2008, narodila se 1. 9. 1992, takže to bylo 16. let skoro přesně na den.

Přesně ten den napsala mé paničce její kamarádka, že se jí 7. 9. 2008, z takové letní lásky její fenky Parsson Russell teriéra Jecky a sousedovic Malého Knírače, narodilo 7. štěňátek. Jestli prý neví, kdo by si nějaké vzal.

http://picasaweb.google.cz/Ennie070908/UMamy#

Panička na nic nečekala a hned si jedno zamluvila pro maminku místo Moly.

Kamarádka vybrala, jednu z jejich nejoblíbenějších feneček, tehdy Betynku. Mělo to být překvapení k narozeninám pro tatínka. Jak tak čekali než dorostem, tak to doma probírali a rozhodli se, že si vezmou fenečky dvě.

Jednu rodičům a jednu domů. Děti totiž už odrostly a tak si pořídili psí miminko. Kamarádka vybrala teda i tu druhou nejoblíbenější a byla Betynka 2.

26. 10. 2008 si nás odnesli slavnostně domů. Z Betynky 1 se stala Jessie a z Betynky 2 jsem já, Ennie.

Ještě tři dny jsme byly s Jessie spolu a pak jí zavázali na krk mašli a šli jsme přát.

Bydlíme ve stejném městě, takž jsme hodně spolu. Já chodím Jessie navštěvovat, nebo si ji bereme na víkend domů.

Tak si spolu hrajeme a řádíme.

http://picasaweb.google.cz/Ennie070908/UNovychPanicku#

 

Ke všem příspěvků v deníčku se budeme snažit dát aspoň pár fotek do fotoalba.

Snad se vám to bude líbit a najdeme další kamarády.

 

13. 11. 2008 - se stala nepříjemná věc.

Jak jsem takový rošťák, tak jsem chtěla skočit z křesla na stůl, ale nevyšlo mi to a ani páneček mě nestihl chytit a spadla jsem asi z půl metru na zadek a poranila si zadní nožičku.

Tak mě vezli hned k doktorovi. Na rentgenu zjistili, že jsem si utrhla nějaký úpon na kolením kloubu, tak jsem musela na operaci a přidrátovali mi to. Asi jeden den jsem byla trošku špatná, ale hned druhý den už se paničce těžko dodržovalo, že mám být v klidu. To se hezky řekne, ale když má člověk v sobě tolik energie. Po měsíci mě znovu operovali, aby mi vyndali ten drát. Nožička se zahojila a já zas běhám jako by nic.