Mirka

 

Jmenuji se Mirka a v roce 2009 jsem absolutně propadla psím sportům, hlavně agility a flyballu.

Jak už to tak bývá, po psím parťákovi jsem toužila od dětství, ale rodiče tomu nebyli nakloněni. Snažily se mě přesvědčit, že jiná zvířata jsou taky skvělá, takže se u mě vystřídali morčata, křečci, papoušci a rybičky, ale je jasné, že to nebylo ono. Takže když jsem se vdala a měla vlastní rodinu, přišel na řadu i pes. Jsem člověk temperamentní a tak i plemeno muselo být trochu akční. Obdivovala jsem vždy plemena Německý ovčák, Belgický ovčák, nebo Knírač. Jenže do bytovky a k dětem jsem si pořídila zmenšenou variantu akčního psa a to fenku malého knírače, Molly. Takže role kynologa amatéra se začala odvíjet v roce 1992. Tehdy, bylo to pár let po revoluci, byly ještě všude jen svazarmovské cvičáky, takže poslušnost a o jiných psích sportech u nás ani zmínka. Takže jsem si tak dělala sama poslušnost a s malými dětmi prostě jen vycházky a tak. Molča se dožila krásných 16 let, skoro až do konce akční a zdravá. Přesně den před tím než jsme nechaly Molly odejít za duhový most se narodila neplánovaná štěňátka kamarádce.

Ennie se narodila v září 2008 v Brně. Když k nám Ennie přišla, mě se postupně změnil život o 180°. Moje děti už byly skoro dospělé a tak jsem uvítala nového společníka a původně zase jen parťáka na vycházky. Jenže Ennie běhání po lese nestačilo a tak jsem začala hledat jaké využití by bylo na okolních cvičácích. Postupně jsme vyzkoušely všechny dostupné kynologické disciplíny, základní poslušnost, coursing, dogfresbee, agility, flyball, canicross, obedience a nějaké ty triky a blbinky z dogdancingu. Něco nás baví víc, něco míň, ale já jsem absolutně propadla agility. Tento sport mě opravdu naplňuje a dodává mi energii. Zní to jako klišé, ale je to tak. Po ani né roce trénování flyballu mi tak nějak padlo do klína trenérské křeslo v našem Brněnském klubu. Bývalá trenérka odešla a někdo to dělat musel. Takže od podzimu 2011 se snažím v Brně flyball udržet. Zatím to moc na turnaje není, psi přichází a odchází, ale já věřím, že se nám družstvo podaří udržet.

Ennie má pořadí sportů coursing, flyball, agility a pak okrajově vše ostatní. Flyball ji baví hodně, ale na agility je moc opatrná a mě podřízená, takže běhání s ní není to, co bych si představovala. Coursing si nejvíce užívá na trénincích, ale i pár závodů odběhala a licence je samozřejmostí, na flyballe je stále rychlá a spolehlivá a se svým družstvem má vyběhaný titul FLY 18. V agility, i když na začátku kariéry mě ani nenapadlo, že to spolu zvládneme, jsme si vyběhaly titul A3Ch a dál občas na závody vyrazí a čím míň běhá, tím víc ji to baví. Protože Ennie nebyla na agility úplně nejideálnější, začala jsem pokukovat po nějakém temperamentním plemeni větší velikosti, aby se mu v kategorii eM běhalo lépe. Po prozkoumání různých možností padl výběr na mudi. Novou životní etapou byl tedy přírůstek do naší smečky a to je fenka Mesi. Je to úžasná psí bytost, opravdu na ni sedí popis povahy plemene.

Mesi se narodila v létě 2013 v Belgii. Je to velice pracovitý a šikovný mudík, jen se u ní trochu více nakupilo hlídání okolí mé blízkosti a občas se stane, že jí stresík zaplaví mozeček, je to taková moje horká hlava. Takže jsem s Mesi musela hned od začátku začít pracovat na soustředění a klidu. Postupně jsme vše dostaly pod kontrolu a Mesi se dokáže soustředit už velice hezky. Mesi je opravdu ochotná ke každé práci a tak zkoušíme všechno možné, co časově zvládáme. Je to neuvěřitelný mazel a šašek, člověk se s ní opravdu nenudí. Doma je to úžasňák, milá, přítulná a v klidu čeká, kdy přijde ten správný čas vyrazit pracovat. Venku je vždy připravena pracovat, vše co spolu děláme, dělá na maximum. K cizím lidem je ale nedůvěřivá, nenechá se do ničeho nutit, musí na to mít svůj čas. Trvá jí to třeba déle, ale když už si někoho oblíbí, nade vše ho miluje. V okolí kde pobývá, má své teritorium a neustále hlídá vše, co se kolem šustne. Je to to prostě ovčák, střežící si své stádo a člověka. S Ennie si skvěle rozumí a jsou to dobré parťačky. Pro pomoc s její hlavičkou jsme nakoukly do různých psích aktivit jako je canicross, nosework, treibball, nebo třeba i obrany. Velice rády se učíme triky, a protože je Mesi ovčácký pes, tak jsme zkoušely i pasení. Protože ale nejde dělat úplně vše 100%, vybraly jsme si jako hlavní agility a doplňujeme noseworkem, čuchá jí to skvěle. Mesi má zatím splněný základní stupeň Z a je Master of Nosework – Z, ale je to spíš jen z časových důvodů, že nestíháme více zkoušek. Občas si odskočíme na treibball, kde je Mesi v třídě TRB 2, má i coursingovou licenci a teď už hodně okrajově odskočíme i na coursingové závody.

Holky jsou každá jiná, ale už si život bez nich nedokážu představit. Mesinka mě učí nové a nové věci okolo zvládání její reaktivity a dostávám se do tajů psí komunikace a psí psychologie. Pracovat se snažím s rozumem bez nátlaku a motivačně, nerada používám termín "pozitivní motivace", protože mi to u určitých lidí trochu zavání sektou, ale na základu upevňování žádaného chování to je. Já se snažím spíš využít selský rozum a zkušenosti z výchovy a výcviku a dál se i vzdělávat. Ennie mě zase učí trpělivosti, a že motivace někdy může být pro psa i moc velký tlak. Prostě jsou to mé velké učitelky a mě to s nimi moc baví.

Nový přírůstek do mé smečky je dlouho toužená fenka Parson Russell teriéra. Na PRTíka myslím už dlouho, ještě než byla Ennie jsem tohle plemeno chtěla. Ennie je kříženec PRTa, ale zas tolik z něho nemá.

Tarry se narodila v zimě 2019 a ke mě teda přišla v dubnu. Je to úžasná fenka a od začátku mě překvapuje svou pohodovou povahou a pracovitostí. Trochu se ve všem vymyká teriéří povaze, je to kliďas po tatínkovi a proto jsem si ho jako otce své vysněné fenky vybrala. Od malého štěněte má neuvěřitelnou schopnost komunikovat se psy. Není hr, na každého jde jak potřebuje a se všemi se domluví. Přípsrava pro psího sportovce započala hned po příchodu domů. Pokud vše půjde jak má bude se Tarry věnovat agility a flyballu a pak se dál uvidí co vše pomalu přidáme.

heart

 

TOPlist